Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poté, co v roce 2008 vydali parádní album "Intervals", se nad nimi tak trochu zavřela voda. Tedy ne hned v roce vydání, protože v lednu 2009 ještě hráli turné po boku MISERY INDEX a HATE ETERNAL, na kterém navštívili například i Prahu. Oznámení o blíže neurčené pauze přišlo v srpnu 2009. V roce 2011 se tak trochu začalo proslýchat, že by mohli odehrát nějaký ten koncert, ale na ten se nakonec čekalo čtyři roky. Stalo se to na "Don't Call It A Festu", po kterém bylo ještě několik dalších, ale nic význačného. Dlouho stojaté kalné vody kolem SEE YOU NEXT TUESDAY začaly pořádně vířit a pěnit až na závěr roku 2022, kdy vyšla skladba “Hey Look, No Crying”. A to byla první opravdová předzvěst tohoto alba.
Ačkoliv největší vzestup michiganské čtyřky provázela deathcoreová vlna, kapelu bych nikdy neházel do zcela stejného pytle jako valnou většinu kapel, které v tu dobu zaplavily extrémní svět. SEE YOU NEXT TUESDAY stáli trochu mimo. Dělali si věci po svém a nějak nezapadali do deathcoreových šablon. Více experimentovali a často tlačili na pilu s grindcoreovou důrazností. A z toho neslevili ani tentokrát.
Aktuální album je zčásti zaplněno líně se převalujícími hutnými riffy, které často špiní noiseindustriální zvuková textura a druhé části se poměrně často zvrhávají v útočné naklepané výjezdy, které provází mathcoreové šílenosti a přísně grindově nepolevující rytmika. Oproti minulosti přibylo zvukových glitchů, při kterých se na disharmonické postupy lepí silná vrstva digitálně nepřizpůsobivého zvuku. Vedle těžkotonážní riffáže tu tak stojí pražcové dostihy s matematickými tendencemi a všechny tyto elementy prorůstá poměrně specifická elektronická složka, která smrdí po spálených trafostanicích.
Aktuální zvukový a hudební tvar kapely tak skvěle souzní s většinovým tématem alba. Tím je duševní zdraví. Disonantní rezavé postupy jsou odrazem depresivních vizí a například taková "Call Me Irresponsible" je zvukově velmi výmluvnou hymnou iracionálních stavů, jež nevedou k dobrým koncům. SEE YOU NEXT TUESDAY vybrousili mučivou, nepříliš přístupnou desku, která vás intoxikuje nejistotou a nervózním stihomamem. I po těch dlouhých létech neztratili nic ze své radikálnosti a svéráznosti jak v nápadech, tak v celkem unikátním zvuku.
1. How Insensitive
2. What a Funny Girl You Used to Be
3. Hey Look, No Crying
4. Why Can't You Behave
5. Glad to Be Unhappy
6. I'll Never Be the Same
7. I'll Never Smile Again
8. Day in the Life of a Fool
9. Call Me Irresponsible
10. This Happy Madness
11. I Had the Craziest Dream
12. That's What God Looks Like to Me
13. Strange Music
Diskografie
Distractions (2023) Intervals (2008) Parasite (2007) Summer Sampler (2005) This Was a Tragedy EP (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 17. února 2023 Vydavatel: Good Fight Music Stopáž: 28:02
Návrat po patnácti letech. Disonantní grindcoreové komando z Michiganu se hlásí s novou deskou, sbírá střepy z mathcoreové vlny a lepí je dohromady s hromadou zvukových glitchů ve stylu FRONTIER.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.